• Oč tu běží, resp. která bije
Ponejprv je třeba připomenout, že Burnout Paradise jsou městské závody, u nichž je noha na plynu žádaná tak často a hlavně na tak dlouho, že je arkádový koncept hry zcela nepřehlédnutelný už od prvního centilitru spotřebovaného benzínu. Přičemž výsledná rychlost, s jakou se tady povětšinou řítíte silnicí, je jedním slovem strhující a následné srážky zase jedním dechem spektakulární.

Burnout Paradise si opravdu nehraje na nějaký akurátní jízdní projev, byť je trochu na škodu věci, že v případě vozítek soupeřů tyto mnohdy podivně vybočují z tvůrci daných fyzikálních zákonitostí, jež se týkají vaší káry. Budiž jim milostivě odpuštěno, neboť se nám tu snaží předvést v plné kráse další vydatnou porci neskutečně adrenalinového zápolení, jemuž v otevřeném herním prostředí k dokonalosti chybí snad jen ti chodci, potažmo řidiči za volantem. Nicméně jejich absence je jasným záměrem nemít z toho další Carmageddon…
Tradičně výborně je navržené ovládání, které vám okamžitě a bezproblémově přejde do krve, přičemž tady a teď mluvím o PS3 gamepadu. Věřím, že stejně co v předchozích dílech pomůže alternativa připojení podporovaného volantu dále umocnit výsledný závodní prožitek, k čemuž tu vyhrává patřičně nářezový soundtrack, který si nota bene můžete upravit k obrazu svému. Mě osobně se sice výběr songů dvakrát nezamlouval, nicméně potěší jejich rychlé přepínání v průběhu hraní.

• Potíže v ráji
Hustota dopravního provozu bývá jedním z  klíčových faktorů, jež vymezují rámec vašeho stylu závodění, ke kterému mají co říci pouhopouhé dva pohledy na dění (stejně co v minulosti) – buď ve first-person nebo v third-person perspektivě, tedy za károu. Kde sice lze oproti dřívějšku pomocí pravého analogu zvedat úhel náhledu ve vertikální ose, ale tento se vždy sám vycentruje. Přičemž v kombinaci s R2 plynem a tlačítkem X pro boost se vám v některých momentech nemusí dostávat prstů na žádanou kamerovou korekci, to jako když je před vámi zrádný hup dolů, apod.

Žádaný přehled citelně chybí i v počátcích hraní, kde se vám postupně na mapě odhalují záchytné body sloužící jako taková startovní místa pro různé typy závodních klání, jako je např. to, kdy musíte z celé skupinky vozů dojet na zpravidla hodně vzdálené místo určení jako zcela první. Problém spočívá ve skutečnosti, že se vám na obrazovce zohledňuje jenom velmi malý výsek mapy a tudíž musíte neustále přerušovat závod skokem do menu, kde se na velké mapě celého Paradise City snažíte zorientovat a zapamatovat si správnou cestu k cíli.

Nenechte se mýlit, navzdory otevřené struktuře města a přilehlého okolí těch cest zase tolik není a stačí jedno špatné odbočení a závod je rázem prohraný. Což díky mizerné real-time navigaci není žádný velký problém, hlavně zkraje, kdy ještě nemáte zažité herní prostředí, různé zkratky a také chování a možnosti vašeho vozu, kterých tu bude posléze několik desítek na výběr.

V tomto kontextu dále zamrzí, že závod nelze ihned restartovat, resp. po vzoru GTA si musíte zase dojet na jeho pomyslný začátek, což je dle mého zcela zbytečná časová investice. A není zdaleka jediná. Také díky uvedenému nepřekvapí, že Burnout Paradise je záležitost na hodně desítek hodin a to mluvím jenom o singleplayeru. Nabízejícímu ovšem jen několik málo závodních disciplín a resumé, že tohle pohříchu není automobilové GTA co do možností, ale pouze co do rozsahu a otevřenosti herního prostředí. Kde je tak zřejmá inspirace projekty jako Midnight Club či Test Drive Unlimited, z něhož si tvůrci mohli nicméně vypůjčit příkladnou GPS navigaci pro snazší orientaci řidiče-hráče, byť se tahle kritika s naježděnými hodinami otupuje.

• Kolik vozů máš, tolikrát jsi řidičem

Další stroje do vašeho katalogu získáte tehdy, až se s nimi potkáte na ulici a šikovným Takedownem – po předchozí zběsilé stíhačce – je sestřelíte. Jistě potěší, že každé vozítko má trochu jiné atributy a jízdní projev, nemluvě o alternativě vybrat si vámi favorizovaný design, nyní zase mluvím o volbě z několika přednastavených barevných modifikací.

Zdejší vozový park, jenž si postupně zpřístupňujete, se přitom dělí do třech základních kategorií a třebaže nejde o licencované značky, mají své reálné předobrazy, což je sympatické. Jedna skupina vozů se hodí spíše do silových klání, jako jsou Takedowny, kde sestřelujete tvůrci zadaný počet závodníků na trase, kterou určuje vaše maličkost. A nebo do podniků, v nichž musíte dojet na místo určení v jednom kuse, byť se vás snaží poslat na vrakoviště zákeřná černá jízda, co vás v průběhu závodu nemilosrdně nahání a atakuje.

Další skupina aut je díky skvělé manévrovatelnosti vhodná pro různé kaskadérské kousky, kde se vedle čar s ruční brzdou ve vysokých rychlostech počítá s rozličnými skoky na rampách, se salty, apod. A v neposledku tu jsou dlouhé štace pro rychlostně vybavené stroje s unikátním parametrem Boostu, tedy maximálním zrychlením pomáhajícím dohnat zbytek závodního pole poté, co jste zažili kupř. ošklivou srážku.

V těchto momentech opět oceníte skvělou grafickou prezentaci hry, nabízející zpomalené záběry na ukázkově se šrotující auta pozbývající přitom jednotlivých dílů a tvarů. Po čemž následuje vždy reset a navrácení vašeho stroje zpět na trasu. Tohle spektakulární představení si navrch můžete vychutnat i díky všudypřítomnému Showtime režimu, kdy to můžete kdykoliv – ve vámi žádaný okamžik – naplno „nacpat“ do nějakého protijedoucího vozu a při zpomaleném běhu akce a za pomoci vašeho destruktivně se valícího auta tady způsobit opravdový chaos. Další samostatnou kapitolou pro vaše vyžití mohou být např. speciální billboardy, jimiž projíždíte, a jejichž hledání ve finále nabízí fůru hodin zajímavé explorace zdejšího světa.

• Destrukce na place
Dobrý dojem z hraní přichází i díky interaktivní herní scéně, kde nemluvím zdaleka jenom o autech, co lze nabořit, ale o dopravních značkách, plotech, semaforech, sloupech, bednách a dalších věcech v obraze, které můžete rozbít, přejet a zlikvidovat, přičemž postupující poškození vašeho plechového miláčka působí neméně impresivně, byť nemá na jeho jízdní projev zásadní vliv. Všechno tohle podtrhuje vskutku mimořádný zážitek z patřičně bláznivé jízdy, jejíž kontury bez diskuse dále umocňuje online multiplayer pro osm hráčů, do něhož se dostanete velice snadno skrzevá pokrokový a velice povedený interface.

• Jeden boost nestačí
Pro patřičně adrenalinové závodění budete muset pravidelně využívat funkci Boostu u každého stroje, kterážto se doplňuje průjezdem skrze benzínky, anebo správným způsobem řízení. Boost je tedy znovu ona klíčová featura, umožňující dramatické zrychlení vašeho stroje po vymezený časový úsek, přičemž jeho plnění je zhusta podmíněno typem vozu. Jednou to je za kaskadérské kousky, podruhé za jízdu v protisměru, apod. Také využití je odlišné. Např. u ryze závodních prototypů lze po Boostu sáhnout jedině tehdy, když je jeho ukazatel maximální, ale pak lze jet na plný knedlík takříkajíc donekonečna. Uvedené znamená, že tu vedle rychlých reakcí a postřehu využijete i jistou strategii nemluvě o tom, že si některé herní úseky můžete uměle ztížit kupř. volbou ne zcela vyhovující značky vozu, což na vás bude klást vyšší nároky. Ty ze začátku nejsou moc velké, ale věřte, že bude přituhovat a konkurenti na trati nejednou překvapí svými vychytralými kousky.

• Resumé
Burnout Paradise je vděčná hra s předlouhou životností, výtečnou grafikou a efekty a příjemnou online podporou. Nelze sice nevidět, že tu tak trochu vítězí forma nad obsahem a právě toho obsahu není až zase tolik, kolik by se na otevřenou strukturu hry slušelo – neboli už po chvíli zjišťujete, že tady děláte stále to samé. Na druhou stranu tahle kritika není u závodní hry úplně na místě. Takže nastal nejvyšší čas usednout do virtuálního kokpitu zdejších vozů a ochutnat si bezprecedentní rychlost, která vás může rychle vyvézt do pomyslné herní extáze. To je Burnout Paradise – buď jej budete milovat a nebo nenávidět, nic mezi tím asi není.

Hodnocení: 8/10

Zdroj: Tiscali Games

Ty hele, Franto… že prej už hraješ Burnout Paradise? Jaký to je, lepší než NFS?

No když se ptáš takhle, musím říct, že dobrý. Co dobrý, výborný. Srovnání s Need for Speed mi ale nepřijde ideální, tahle hra je prostě úplně jiná. Dobře, Burnout se vůbec poprvé přenesl do otevřeného světa a podobnost s NFS se přímo nabízí. Na druhou stranu, není tu žádný příběh, honičky s policií, garáže, nákupy aut ani tuning… jedinou styčnou plochou jsou snad vážně „auta ve městě“. Ale jakém městě! Paradise City bezpochyby není tak veliké jako Tri-City Bay (Undercover) nebo Palmont City z Carbonu, přesto je mnohem zábavnější a mám ho radši.

vlastní obrázky vytípané z hraní

Jednak je mnohem uvěřitelnější, když se na jeho ulice a silnice nevejde deset aut vedle sebe. Ale správné měřítko je jenom začátek. Křižovatky, nadjezdy, odbočky… to vše je daleko blíž realitě, stejně jako zakomponovaný obchvat, nadzemka nebo tunely. Dokonce ani ta rozloha nehraje ve finále velkou roli, všechno je tady mnohem zhuštěnější. Tam kde může série NFS už nudit pustými pasážemi nebo místy jak přes kopírák, vyrukuje Paradise City s pestrým světem.

Je tu centrum města s baseballovým stadiónem, přístav (včetně letadlové lodi) napojený na industriální čtvrť a písčité pláže na severu. Západ zas okupují skalisté hory, obepínající velké jezero, nechybí ani masivní přehrada, kotviště pro bezpočet lodí… nepamatuju, že by kterékoliv NFS bylo tak různorodé. Lokacemi i uspořádáním. Na začátku možná budeš trochu tápat, ale až se po chvíli zorientuješ, začneš se tu cítit jako doma. Z údivu jak skvěle je to navržené a jak výborně to funguje, ale nevyjdeš.

Burnout byl ale vždycky o bouračkách, ne? Skoro se bojím, že nebudu mít čas kochat se okolím…

Určitě, závody, v nichž je hlavním cílem likvidace soupeřů, tvoří rozhodně valnou část obsahu. Právě otevřený svět jim ale dodal nový náboj – už se nejezdí jen v korytě, ze kterého není úniku. Třeba taková Zuřivá jízda (jak nazývá česká verze takedown běsnění) při které jde o přežití a odrovnání protivníků. Trať není pevně daná a už vůbec ne uzavřená, klidně si jeď kam je libo. Nikoho nezajímá, jestli vraky z kolegů vytvoříš na dálnici nebo naopak v úzkých serpentinách někde v horách.

Zrovna tak režim s Terčem na zádech. Dostaneš jen zadání kam máš dojet, ale za jak dlouho se ti to povede a jakou cestu vybereš, nikdo neřeší. Ovšem pozor, v tomhle módu máš doopravdy pomyslné střelce v patách, když se tě neustále snaží sejmout skupinka tmavých pronásledujících aut. Tohle je vyloženě o přežití, kdo na chvíli uteče, uhne a alespoň trochu poodjede, většinou dorazí k cíli a vítězí. Mimochodem umělá inteligence za volantem těch zabijáků je docela drsná, což ostatně platí i pro takedowny. Na začátku hry ti ještě AI dává šanci, čím dál ale postupuješ, tím nepříjemnější soupeři jsou. A že to není o kochání se okolím? Při výrobě vraků z kolegů vážně nemáš čas na nic jiného.

Kaskadérská jízda již ovšem předpokládá znalost terénu, jakožto um ho používat. Ve Stunt runu jde vesměs o dělání skopičinek, jízdu smykem, těsné míjení okolní dopravy, používání ramp a skokánků… jelikož za tohle všechno se nejen dobíjí nitro, ale inkasuješ i „stunt bodíky“. A právě o ty jde především, když každá jízda požaduje dosáhnout určitého hodnocení. Uspějí samozřejmě jen ti, kdož město dokonale znají a vědí co na imaginární porotce zabírá nejvíce. Ale vážně, je dobré kaskadérské kousky řetězit, všechny akce pokud možno plynule navazovat – jen propracovaná komba mají díky multiplikátorům úspěch.

Ale jsou tam i normální závody, že jo? Tohle zní pomalu jako Stuntman.

Jsou a co do množství jich bude i většina. Snad na každé křižovatce, na každém semaforu, čeká nějaký ten závod. Stačí jen protočit motor, trochu zagumovat a už se jede. Většinou soupeří balík osmi aut, pár výzev ovšem funguje formou duelu – jen ty a vyzyvatel. Jinak je to opravdu klasika, závodí se z bodu A do bodu B, a vítěz bere vše. Pochopitelně taky v tomhle případě si volíš cestu a hra tě nutí plánovat vhodnou trasu. Podstatou úspěchu je rychlost a navigace, hodí se ale i velká porce štěstí – abys vykličkoval co možná nejvíc civilních aut na silnicích, abys vždycky správně odbočil, aby tě co chvíli někdo nerozmáznul o svodidla…

Kupodivu bodů B je pouze osm. Tohle mne zpočátku dost vyděsilo, v celém městě máš jen osm šachovnic, osm cílových pásek. Docela jsem se proto obával, že už po pár závodech nastoupí nuda, když budeme v jednom kuse závodit ke stadionu v centru, k větrné elektrárně v horách, k observatoři… Nakonec to ale vůbec není problém, startuje se pokaždé jinde (povětšinou na druhém konci mapy) a shodný je vážně pouze cíl, potažmo posledních pár metrů před ním. Jinak vždycky volíš jinou trasu a samozřejmě experimentuješ. Můžeš se držet soupeřů a odkoukat kudy to berou oni, můžeš prubnout co doporučuje navigace, můžeš i zariskovat, trochu si zajet a místo klikatých uliček uhánět třeba po obchvatu. Invenci se meze nekladou.

Abych nezapomněl, kromě Závodů máš čas od času možnost testnout i takzvanou Žhavou dráhu. Něco na způsob „v kabrioletu se to dá stihnout od loděnic k farmě za minutu a půl“. Pro každé auto tvůrci navrhli speciální výzvu a stanovili pevný časový limit. A věz, že ten je vždycky sakra napjatý a chce to jet tou nejlepší trasou, bez chyb, s nitrem a s plynem na podlaze. Tenhle mód je čistý adrenalin a hodně velká zábava, zrovna tak tě ale může rychle vytočit – pokud se nevede a pořád jak naschvál trefuješ auta, co se pletou do cesty. Naproti tomu ta radost, když se dílo podaří! Já několikrát dorazil s rezervou pouhých pár desetin.

A co ty auta? Fakt nic nekupuješ, ani netuníš?

Absolutně nic. Burnout Paradise to řeší klasicky, když tě na začátek hodí do vody s nic moc károu… a dělej co umíš. Chvíli se potuluješ městem, objevuješ nové lokace, další a další závody – nehraje se přitom ale o peníze ani prestiž, nýbrž o licence. Jak vyhraješ pár disciplín, řidičák ti vymění za lepší a zároveň máš možnost pořídit si silnější auto. Ovšem ne v autosalonu nebo někde v bazaru, na vrakovišti! Stačí jen sestřelit protivníka courajícího se někde v ulicích… a pak si na šrotišti vyzvednout příslušný zdemolovaný vehikl. Nic se neplatí, z ničeho neinkasuješ, všechno máš grátis.

Totéž platí o servisech a benzínkách. Jakmile je objevíš, stačí jimi jen v plné rychlosti profrčet a rázem máš autíčko jak ze škatulky, respektive nádrž nitra doplněnou. A tohle prosím funguje i v závodech, potažmo při zuřivých jízdách a pronásledování. Trasu tudíž často přizpůsobuješ i poloze servisů a pump, ostatně bez příležitostných oprav by mnohé ze závodů byly setsakramentsky těžké a frustrující. Konečně každé auto má trochu jiné parametry a hodí se pro jiné klání. Jsou ostatně rozdělena do třech kategorií, na rychlostní, kaskadérská a agresivní, přičemž už podle vzezření každému dojde, že masivní dodávka nebo jeep toho asi hodně vydrží, v závodě na čas ovšem budou na chvostu pole.

Na skok ještě k těm upgradům a vylepšením. Všechna auta bereš tak jak jsou, bez možnosti zvýšit jejich výkon nebo jízdní vlastnosti. Maximum je výběr skinu a barevného provedení, tím to hasne. A tak jako průjezd čerpací stanice nabere nitro, může jízda přes lakovnu změnit vizuální podobu auta, zcela náhodně. Zapomeň ovšem na power-upy, dočasnou nezničitelnost a tyhle věci, na to se v Paradise City nehraje. A musím jen dodat, ještě že tak! Alespoň mají všichni stejné šance a můžeš si hned porovnat výkony s ostatními. Technika je stejná do posledního šroubku, rozhoduje pouze řidičské umění.

Kolik aut tam vůbec je? A jak to jezdí?
Vozidel je pětasedmdesát, mnohé z nich jsou ale v garáži (pardon, na vrakovišti) hned několikrát, v různém provedení. Zkrátka nejdřív jezdíš hroznou popelnicí a chvíli na to máš možnost přesednout jen do o něco menší, označené GT, Racing nebo Sport. Vtip je ale v tom, že jízdní vlastnosti se relativně hodně liší, stejně jako síla motoru, objem nitro nádrže či tuhost karoserie. Tomuhle vážně tleskám, víc jak 70 aut… a každé se opravdu jinak řídí a reaguje. Co na tom, že model vypadá prakticky totožně, když kára dokáže věci, o kterých si kolegyně nechá jen zdát?

Všechno je to ale hodně relativní a tak se postupem hrou mění tvoje preference i přístup. Auto, co se zdálo naprosto neovladatelné a k ničemu, se na druhý den může stát tvým miláčkem a preferovaným vozem. Jindy zase rád přesedláš do něčeho staršího a pomalejšího, jelikož kaskadérské kousky se ti tak plní lépe, než s hypermoderní a ultrarychlou raketou. Nakonec on ani pocit rychlosti není zrovna konstantní. Tahle série je obecně považovaná za šílenou arkádu, kde okolí supluje jedna velká rozmazaná šmouha. Opět ale záleží na úhlu pohledu. OK, auta z konce hry uhánějí vážně pekelně a když pak pro srovnání vytáhneš jedno z těch nejpomalejších, můžeš začít skoro i dřímat. Ovšem k WipeOutu je pořád ještě dost daleko.

Burnout Paradise je sice arkáda, ale v tom nejlepším smyslu slova. Řídit můžeš s přehledem i na klávesnici a chování aut tak nějak odpovídá tomu, co by člověk čekal. Některá jsou přetáčivá, jiná nedotáčivá, není však těžké ovládnout začínající smyk (a přejít do plynulého driftu) ani s ruční brzdou řezat zatáčky a měnit prudce směr. Kéž by podobný přístup razila i jiná studia, výraz arkáda by pak přestal fungovat jako hanlivé označení. Přitom Criterion neusíná na vavřínech a díky odezvě od fanoušků pořád vše ladí. PC verze hry je vzhledem k vývoji (balíčky, patche) o kus dál než konzolová sestra před rokem a změny lze čekat také v budoucnu.

A co bouračky? Jsou zase jaksepatří takový, že mi z nich spadne čelist?

Jasně, na modelu poškození a atraktivně zpracovaných haváriích si série Burnout zakládá. Na konzolích je dost možná bezkonkurenční, PC závodníci (už léta drtící FlatOut) však mají ještě vyšší nároky a v tomhle ohledu budou hodně kritičtí. Takže? Stručně řečeno, tak spektakulární podívanou patrně žádná jiná PC hra nenabídne. Ačkoliv Flatout 2 (potažmo Ultimate Carnage) dramaticky zrychlil, Burnout je ještě o fous rychlejší. Oba soupeři na to přesto jdou trochu jinak. Ten první nabízí přetlačování aut na uzavřené dráze, s mačkajícími se karoseriemi a občas utrženým nárazníkem a plechy. Burnout naproti tomu pracuje výhradně se srážkami ve vysoké rychlosti, kde stačí jen zavadit při předjíždění o civilní vůz či špatně najet na skokánek.

Auta tady mnohem častěji metají kotrmelce, množství čelních srážek a nárazů do překážek, zase rezultuje v oblíbenou demolici předku a efekt tahací harmoniky. Téměř při každé kolizi teatrálně explodují skla v oknech a přední část vozu se s adekvátním zvukovým doprovodem v mžiku změní na masu zmačkaného plechu. Mohlo by se i zdát, že se tak děje dle intenzity a směru nárazu. Na druhou stranu, deformační zóna končí někde u přístrojové desky a obecně vzato, boky a zadní část auta nejsou podobnému divadlu příliš nakloněny. Uzříte tak šmajdající i utržená kola, zmáčknutou střechu, poničené plechy, popraskané plasty, součástky poletující všude okolo… kostra však v základu stále drží a vždy se deformují jen objekty na ní přilepené.

Suma sumárum, je to skvělé a díky zpomaleným záběrům většiny havárií si mnozí hráči přijdou na své. Přímé srovnání s FlatOutem ale není moc dobrý nápad, neb ten je trochu jinde a jeho vozy mnohdy umí přinejmenším odhalit celou kostru, motor a řidiče na sedačce. A úplně na konec, deset let starý Carmageddon II stále vítězí. Jen on totiž dokázal ohnout po nárazu do sloupu vehikl klidně do pravého úhlu nebo rozpůlit auto vedví a dál pokračovat v jízdě. Takové destrukci se zatím nepřiblížilo nic, včetně (ne)slavné herní Cobry 11.

Vypadá to zábavně. Nebude ale to věčný bourání a závodění po čase nuda?

Burnout Paradise na PC je zvláštní hra. Po pár hodinách se skoro zdá, že člověka přestane bavit a že v ní není až tak co dělat. Pět základních herních módů, průzkum města… a tím to končí. Jenže ve finále je to spíš tak, že nevíš co dřív. Už jen objevování nových lokací vydrží na dlouhé hodiny. Nejde o to, že musíš najít všechna vrakoviště, servisy, benzínky a lakovny, bavit se můžeš i jinak. Jedním z vedlejších úkolů je třeba lokalizovat (a úspěšně absolvovat) všechny super skoky. Kdo hrál Grand Theft Auto, což byli asi všichni, ví co může čekat. Nebo billboardy, těch je po Paradise City rozeseto na dvě stovky, zvládneš je všechny najít a proskočit jimi?

Já se v dobrém slova smyslu natrápil i se zkratkami a skrytými průjezdy. Každá taková ulička je přehrazena pletivem a jen tak mimochodem máš všechny tyhle ploty rozrazit. Zpočátku to ani nevnímáš, červík ale začne hlodat při pohledu do statistik, když vidíš, že v centru ještě čtyři vyražení zbývají. Kde jen jsou? No to bych se na to podíval. Fandové filmu zase mohou krom skoků, super skoků a různých otoček, vývrtek a dalších kaskadérských kousků (už jsem zmínil skryté letiště a kamenolom?) trénovat parkování smykem. Stojící auta u chodníku potkáš na každém kroku, jen mistr ale dokáže poslat mezi ně auto s efektní otočkou, přes ruční brzdu. A pěkně až k obrubníku, hodnotíme umělecký dojem! PC verze má též ekvivalent achievementů a mít spolu se statistikami všechno na jedničku s hvězdičkou dá taky zabrat.

To ale pořád není všechno, kromě dalších závodů a úkolů v multiplayeru se kupříkladu měří čas na každé ulici a silnici. Kdo je profrčí nejrychleji, kdo bude mít rekord? Všechny výsledky se hned porovnávají s celosvětovým žebříčkem. A nebo mód Showtime – malá obdoba dřívějších bouraček na křižovatkách. Ulice se mohou rázem změnit v pinballové stoly (alespoň já to tak vidím) když začneš s autem poletovat jak s kuličkou a odrážet se od okolní dopravy. Samozřejmě se sbírají bonusy (aneb za autobus je nejvíc) naskakují multiplikátory a do celkového skóre se promítne počet zasažených aut, způsobená škoda a uražená vzdálenost. Zní to šíleně, ale takovýhle pinball já ještě nehrál.

Koukám na podtitul The Ultimate Box. Má PC verze něco navíc, oproti konzolím?

Ano, PCčkáři najdou ve hře vše, co Criterion doposud vytvořil a ještě pár věcí navrch. Jsou tu dodatečné balíčky Cagney a Bikes, respektive nové závody a motorky. Ovšem ty jsou jen čtyři a ačkoliv jsou k dispozici hned od začátku, vážně působí spíš jako přídavek. Mají vlastní řidičáky, závody i úkoly a hraní s nimi je odděleno od aut. Jsou však příjemným oživením, jezdí se na nich skvěle a navíc využívají i nově implementovaný prvek, v podobě denní doby. Noční závody se neliší jen hustotou dopravy, ale často mívají i jiná zadání – půlnoční jízdy na čas, denní jízdy podle checkpointů a tak.

Mimochodem fungující čas a pohyb slunce po obloze vypadá famózně. Hra může respektovat systémové hodiny počítače, virtuální den ale umí trvat také jen 24 nebo 48 minut. Nasvícení je každopádně úchvatné, ať už se Paradise City koupe v zapadajícím slunci nebo září umělé osvětlení. Počasí kupodivu (zatím?) absentuje, ovšem po ránu je občas mlha, obloha se tu a tam zatáhne… město jen málokdy vypadá naprosto stejně. Za zmínku stojí také realtime stínování, několikrát jsem jen zůstal stát a s údivem sledoval stíny, putující ve zrychleném režimu po asfaltu.

PC verze samozřejmě obsahuje bezpočet drobných vylepšení a ve své aktuální podobě je odladěná a upravená nejen dle připomínek Xbox360/PS3 řidičů. Co ale rozšiřující balíčky zatím na konzole nepřinesly, je novinkový Party pack – v podstatě offline multiplayer, pro maximálně osm hráčů. (režim split-screen bohužel hra nezná) Při plnění různých dovednostních úkolů a soutěží, se hráči před obrazovkou střídají, přičemž driftují, skáčou po rampách, jezdí v hustém provozu… V kruhu přátel to na pár hodin legrace rozhodně vystačí, zvlášť disciplíny jako jízda v protisměru se zaseknutým pedálem plynu, potažmo s otevřeným nitrem, bývají hodně zábavné.

A jak se povedla konverze? Běhá to líp než GTA IV?

V tomhle směru je Burnout Paradise přímo ukázkový. Je perfektně optimalizovaný, nemá přehnané systémové nároky (hw_info.txt) a bohatě využívá specifických možností platformy PC. Samozřejmostí jsou detailnější textury, rozlišení až 3840×1200 (hra umí zobrazení na třech monitorech) nebo podpora DirectX 10 a SSAO (Screen Space Ambient Occlusion). Opravdu jsem žasnul, jak bezproblémově Burnout běhá (přitom šlo „jen“ o review verzi!) a framerate se na X1950Pro drží mezi 40-50 FPS. Klobouk dolů před Criterionem, zvlášť po zážitcích s mini-lagy v NFS: Undercover a městskými akcemi Saints Row 2 či GTA IV.

Navíc hra vypadá parádně a vážně nemám, co bych vizuální stránce vytknul. Dokonce i HDR je velice decentní a vkusně použité, a motion blur vcelku nepřehnaný – když uvážím, jak rychle se jezdí. Pár mráčků na blankytném nebi přesto pluje. Nutnost internetové aktivace dává tušit přítomnost nepopulární ochrany, leckomu nemusí vonět ani český překlad. Některé výrazy (nitro/boost je žhavení, takedown pak odstavení…) možná fandové jen těžko zkousnou, texty se znovu neobešly bez překlepů.

Jen pro zajímavost – přítomen je také dabing, ale pouze v uvítacím filmečku. Stálo asi za úvahu namluvit i deejaye, kromě vtípků se totiž z vysílání rádia Crash FM dozvíš řadu šikovných tipů. Celkově ovšem zvuk nemá chybu, ať už jde o skřípění plechů a další efekty havárií, nebo burácení motorů a prskající výfuky. Potěší též řízný soundtrack, čítající přes stovku skladeb. U které jiné hry vyhrávají Guns N’ Roses, Depeche Mode, Faith No More, Soundgarden nebo Twisted Sister, spolu s klasikou od Bacha, Mozarta, Beethovena, Čajkovského či Dvořáka? Bonusem pak budiž skladby z prvních tří Burnout titulů.

další obrázky z této hry v galerii

Zase mi neříkej, že je Burnout dokonalej? Opravdu nemá žádný mouchy? Nic mu nechybí?

Tak desítku bych mu asi nedal (to možná žádné hře) ale k dokonalosti opravdu mnoho nechybí. Dala by se vytknout absence řidiče za volantem, ovšem to je záměr – tohle není FlatOut ani Carmageddon. Bezvládné tělo jezdce kamera nezabírá dokonce ani po bouračce na motorce, vždycky jen stroj. Co dál… osobně bych chtěl víc kamer, na výběr máš jen pohled z nárazníku a zpoza vozu. A ten se hned vycentruje (škoda) a nelze ho ovládat myší. Taky replay posledních několika vteřin by nebyl k zahození, kouknout se občas na povedený manévr nebo na vydařenou havárii.

Umělá inteligence se povedla, catch-up je v pohodě, navigace bez problémů, obtížnost tak akorát… snad jen doprava se někdy generuje zvláštně. Minimálně při žhavých jízdách si všimneš, že provoz je předem daný a na křižovatce pokaždé panuje stejná situace. Na druhou stranu je to výzva na čas, s danými pravidly. No a zamrzí absence tachometru nebo jakéhokoliv ukazatele rychlosti. Rád bych třeba věděl kolik jedu, jak moc zrychlím když zapnu nitro… to už jsou ale vážně hnidopišské připomínky. Naopak vstřícným krokem a sympatickým pokusem, je způsob distribuce. Plnou verzi hry si dokonce bude možné stáhnout zdarma a tato bude po 60 minut fungovat jako demoverze.

Hodnocení: 9/10

Zdroj: Tiscali Games

Pojďte se mrknout na naši videorecenzi ze hry Burnout Paradise: The Ultimate Box. Dozvíte se zde vše o hře.

Pojďte se mrknout na naši videorecenzi ze hry Burnout Paradise: The Ultimate Box. Dozvíte se zde vše o hře.

Stručný obsah se stopáží:

00:10 —> Základní informace o herním prostředí
02:12 —> Řidičský průkaz
02:26 —> První vrak auta
02:34 —> Cesta do opravny
02:52 —> První závod- Zuřivá jízda
03:54 —> Vylepšení řidíčaku
04:08 —> Jak získát nová auta
04:32 —> Vysvětlení základních pilířů hry
04:34 —> Vrakoviště auta
04:49 —> Vrakoviště motorky
05:00 —> Lakovna
05:10 —> Žhavení a jeho možnosti získání
05:46 —> Druhy závodů
05:57 —> Klasický závod
06:18 —> S terčem na zádech
06:40 —> Kaskadérská jízda
07:11 —> Žhavá jízda
07:29 —> Show
07:53 —> Rozšíření motorky
08:07 —> Rozšíření párty
08:42 —> Pár posledních záběrů ze hry
10:00 —> Konec

Závěrem bych vyzvednul plusy hry, mezi které bezesporu patří velice dobrý fyzikální model a kamerové efekty. Interaktivní prostředí díky kterému lze zničit dopravní značky, semafory, sloupy, ploty a bedny. Obtížnost, která se s narůstajícím počtem vyhraných závodů stupňuje. A nesmím zapomenout na rockový soundtrack, ve kterém můžete mezi jednotlivými songy volitelně přepínat a je zde i možnost sestavit si svůj vlastní soundtrack.

Několik drobností mi ale trochu nesedlo. Například max. absence lidí- za volanty aut nejsou řidiči a ve městě nejsou chodci. Silniční provoz je až na vyjímky téměř stejný. Poničené auto nemá zásadní vliv na jízdní vlastnosti, takže není zapotřebí nutně jezdit do opraven. Stačí auto totálně zdemolovat a za pár vteřin je skoro jako nové. Nicméně hra jako celek si zaslouží velmi vysoké hodnocení.
Zdroj: Recenzeher.eu

Již mnoho let můžou PC hráči závidět konzolistům jednu hru, a sice závodní sérii Burnout. Přece jenom z pořádných závodních her na PC můžeme jmenovat maximálně Need for Speed či Flatout. Ale pozor! V EA konečně změnili názor o exkluzivitě, vyslyšeli naše modlitby, a tak adrenalin s názvem Burnout Paradise: The Ultimate Box přichází na obrazovky vašich PC sestav.

My jsme měli v pátek 30. 1. možnost si hru zahrát přímo v sídle EA v Praze. Hru jsme zkoušeli na dvou PC sestavách – první s 3D brýlemi a druhé se třemi LCD obrazovkami zapojenými současně. Na testování jsme měli necelou hodinu. Jaké dojmy jsme si odnesli?

Víc než skvělé. Ale pěkně popořádku. Na začátek pár slov o hře obecně. Burnout Paradise: The Ultimate Box je speciální edice, která je výjimečná kromě své premiéry na PC i spoustou jiných věcí. Hra zahrnuje všechna předešlá rozšíření a vyjde tedy jako jeden velký celek. Dobrou zprávou je i součást balíčku Burnout Paradise Party, který do hry přinese offline multiplayer. To znamená, že si své síly můžete změřit se svými kamarády na jednom PC! Tato informace nás rozhodně potěšila. Potěší také fakt, že zakoupením hry to celé neskončí, ba naopak, pomocí služby Burnout Store si budete moct stáhnout spoustu doplňků a rozšířit celou hru o několik módů či aut – zatím je potvrzen balíček Legendary Cars (slavná auta z filmů, každé se speciálními schopnostmi), buginy či policie (o které už byla řeč v jedné z našich novinek). Většina balíčků by měla být úplně zdarma.

Hned zezačátku nás rozhodně nadchla rozloha města. To nabízí přes 30 kilometrů čtverečních, které jsou volně přístupné již od začátku hry, k tomu je zde plno skrytých skoků a překážek, které čekají jenom na vás. Zajímavostí je, že při závodech tratí nevede žádná neviditelná zeď, záleží jenom na vás, kudy se rozhodnete jet do cíle. Vyberete-li nejkratší cestu, máte vyhráno. Prostě absolutní volnost. K závodění samozřejmě potřebujete auta, nově dokonce i motorky. Vozidel je tady nespočetné množství, jsou rozdělena do několika kritérií (síla, rychlost, atd.), nejsou licencovaná (která automobilka by chtěla vidět, jak se její auto roztříská?) a všechna se odemykají vyhráváním závodů. Poté se mašina připíše do vašeho „řidičáku“, který si na začátku hry vytvoříte a kam se budou ukládat všechny vaše údaje. Dokonce si zde můžete nahrát i svoji vlastní fotku. Řidičák budete používat při online i offline hraní.

I když je celý Burnout o brutální demolici a létajících součástkách, které by nerozpoznal snad ani zkušený automechanik, má opravdu slušný rating. Bez problémů si zahrají i ti menší, kterým již bylo sedm let. Co se týče závodů jako takových, všechny fungují stylem start/cíl, samozřejmě je tady několik typů. Ve hře funguje i střídaní dne a noci, takže si užijete i noční závodění. Nás nejvíce nadchl mód, ve kterém máte za úkol zlikvidovat během závodu daný počet protivníků. Tehdy teprve začíná pravý adrenalin. Rockový soundtrack, prst na tlačítku s nitrem (nabíjí se rychlou jízdou, u motorek nefunkční) a kličkování mezi hromadní dopravou ve vysoké rychlosti vám dodávají počas hraní neuvěřitelné pocity. Ani nevíte, s jak těžkým srdcem jsme EA opouštěli. Od Burnoutu se prostě jen tak neodchází!

Po grafické stránce je na tom Burnout poměrně dobře, demolice a destrukce jsou zobrazeny s neuvěřitelným citem pro detail, místy máte pocit, jako byste se dívali na hollywoodský akční film. Pro majitele slabších sestav máme také dobrou zprávu – hra by měla v pohodě šlapat i na slabších sestavách či noteboocích. Zvuková stránka u aut je průměrná, nezklame, ale ani extra nepotěší, zato u motorek je to jiné kafé. Zvuk (v dobrém slova smyslu) trhající uši potěší laiky i znalce. Do toho hraje již zmíněný nabušený soundtrack (Guns ´n Roses, Depeche Mode, Faith No More,…), který mě z prvního dojmu přišel mnohem lepší, než ten ze Speedů.

I když se zdá, že je celá hra bezchybní, opravdu jsme během testování na větší problémy nenarazili. I ovládaní vozidel je v pořádku, a to jsme ani neměli možnost použít gamepad. U motorek je to sice malinko citlivější, ovšem za nějakou půlhodinku z vás bude nový Valentino Rossi. Demolice také plní svůj účel na jedničku, někdy jsme ale měli pocit, že se nechová přesně podle fyzikálních zákonů. Ale nejsme fyzici, věříme tedy vývojářům ze studia Criterion Games.

Co dodat? Burnout Paradise v nás opět vzbudil toho nespoutaného závodníka, který při posledním díle NFS od nudy zaspal. Obrovské město, demolice, nekončící adrenalin a (dle slov tvůrců) neuvěřitelných 80 herních hodin trvanlivosti! To a ještě mnohem více hra slibuje. Navíc palec nahoru dáváme za oba typy multiplayeru, i když jsme bohužel neměli příležitost ani jeden vyzkoušet. Přichází na PC král závodních her? To se dozvíme ještě tento týden, kdy hra vychází.

Index očekávání: 95%

30. dubna 2007 – Společnost Electronic Arts, oznámila název nové revoluční videohry ze série Burnout, která je momentálně ve vývoji pro počítačový systém PLAYSTATION®3 a videoherní systém Xbox 360. Ve hře Burnout Paradise, kterou čeká premiéra letos v zimě, budou hráči moci zažít nebezpečí při řízení na zcela nové úrovni.

Burnout Paradise je důkazem, že bouračka může být nádherná. Tedy berte má slova poněkud s rezervou. Technologie příští generace umožnila docílit dosud nejvyšší úrovně deformace při nárazu a hráčům tak nabídnout zážitky v podobě nejdrsnějších hromadných srážek v historii této série. V připravovaném titulu se vývojáři snaží vytvořit prostředí světa bez hranic, kde můžete dělat cokoli, kdekoli a kdykoli!

Videoukázka z připravované hry Burnout Paradise.(00:48 minut).

Dopřejte si pocit, kdy se vám adrenalin rozproudí v žilách, když poprvé vyrazíte na silnice v Paradise City, překypující událostmi okolo vás. Projíždějte městem, objevujte nové akce a hledejte nejlepší příležitosti k bouračce, skoku a sejmutí soupeře vaším typickým způsobem. V Burnout Paradise dostanete klíče od města, ale záleží na vás, abyste si vysloužili klíčky od nejhrozivějších a nejnebezpečnějších aut na ulici a získali Burnout řidičák.

Titul Burnout Paradise dosud neobdržel rating ESRB. Vyvíjí jej studio EA Criterion v britském Guilfordu a bude distribuován pod značkou EA. Máte-li zájem o další informace o hře Paradise Burnout, sledujte naší stránku.
Zdroj: Recenzeher.eu

Přivede vás do varu ohromný krouticí moment? Stoupne vám adrenalin v krvi při pohledu na pořádného trhače asfaltu? Jste v sedmém nebi při poslechu nadupaného osmiválce? Tak v tom případě je pro vás hra Burnout Paradise jako stvořená. Za celou herní sérií stojí společnost Electronic Arts, která je na ni patřičně hrdá. A to skutečně již šesté pokračování hry patřičně potvrzuje. Celá série byla již odjakživa laděna do arkádového stylu a dnes se podíváme, zda se toho bude držet i nové pokračování.

Začátek hry je dosti působivý! Jste vhozen do města, kde vás sexy hlas ujistí o bezmezných možnostech, které si můžete bez přestání užívat. Do ruky dostanete cár papíru opravňující vás k řízení motorových vozidel a tunu železa jen vzdáleně připomínající vaše auto. A to je vše, stačí už jen nastartovat. Možná se vám to bude zdát nemožné, ale po chvíli motor přece jen naskočí. A co že se teď bude dít? No teď je to přece už jen na vás! Celé město máte otevřeno dokořán. A to prosím ne jen ta ledajaké, je to totiž město s tou nejzamotanější sítí dálnic, a to prosím k tomu nezapočítávám znamenitě se klikatící silnice v horách a na venkově. Teď už je stačí vědět, že všechna nová auta naleznete na vrakovišti, že se zdemolovaným vozem stačí projet autoservisem a že nový facelift si seženete v lakýrně. Ostatní informace se dozvíte později z rádia, jsou to už jen maličkosti informující vás o zkratkách, billboardech, skocích a také speciálních závodech showtime. Nejdůležitější co ale potřebujete vědět je způsob přihlášení do závodu. Není to nic složitého, stačí jen protočit kola pod semaforem, jen občas vás hra upozorní, že na tento závod nemáte to pravé auto. A nutno říct, že ve hře je ale opravdu mnoho semaforů. A rozhodně je z čeho vybírat od klasických závodů až po tak zvaný závod nejsilnějšího, kdy jsou proti vám nasazena tři auta, která mají za úkol vás zničit předtím, než dojedete do cíle, ale nikde přece není psáno, že jim to nemůžete oplácet ne? A když vás nakonec různé druhy bojů přestanou bavit, tak můžete na chvíli vypnout a nerušeně se kochat plující krajinou kolem vás a hlavně zvukem motoru před sebou, a právě to je skvělý způsob si celé město projet a naučit se každou zatáčku nazpaměť.

Město přece jen není až tak veliké jak se může na první pohled zdát, jde jen asi o třicet čtverečních kilometrů. Ze začátku můžou ale značně zamotat hlavu a to zvláště při závodě, to totiž, nemáte přesně nalajnovanou trasu, kudy máte jet, ba naopak cestu si musíte vybrat vy sami, což vám ze začátku rozhodně na rychlosti moc nepřidá. Výhodou jsou, ale charakteristické znaky prostředí, kterým budete projíždět a pokud by vám ani toto nestačilo, tak máte k dispozici i malou interaktivní mapku v pravém dolním rohu obrazovky.

O závodech jsem již něco málo nakousl. Už tedy víte, že nebudete muset donekonečna jezdit ten samý závod, a také jak se do onoho závodu dostat, ale co z toho budete mít toť otázkou. Po dokončení určitého počtu závodů (na prvním místě samozřejmě) dostanete k dispozici nové auto a také nový typ ´´řidičáku´´ a občas vám také hra oznámí informace o novém autě, které se prohání po městě. Stačí ho už jen najít a někde ho šikovně poslat proti zdi. Následně ho už můžete najít na vrakovišti a rozhodně se bude na co koukat, aut je totiž nepřeberné množství. Máte na výběr od nabušených sporťáků až po klasické americké ´´muscle cars´´, nebudou ale chybět ani obyčejná SUV. Opravdovou lahůdkou jsou ale motorky. Jsou ve hře totiž implementovány jako náhradní závodní prostředek, během chvíle tedy můžete závody aut změnit na závody motorek. Velkým oříškem pro závodní začátečníky bude ale také typ závodu. Vývojáři si pravděpodobně řekli: ´´…proč ty hráče v tom trochu nevymáchat…´´. Na výběr tedy rozhodně nebude ani ohraničená cesta závodu, ale také ani GPS. Jediné co můžete považovat trochu za jistou výhodu je malá ikonka cíle blikající na mapce a to jak se tam dostanete, už musíte řešit sami. Naštěstí jsou tu ale orientační body krajiny kolem vás, které po chvilce hraní budete poznávat lépe než obličeje svých příbuzných. Hráč si tu rozhodně přijde na své a to od závodů až po klasické ničení, které tu je na vysoké úrovni. Skvělým příkladem je závod Showtime, kdy svým autem vyskočíte a skáčete tak dlouho, dokud nezničíte co nejvíc aut okolo sebe. Následně se vám sečte zničená škoda a za ni pak získáváte různé bonusy.

Celá hra je na tom graficky a audiovizuálně velmi dobře což skvěle dokresluje rocková hudba, která vás při závodě nikdy neomrzí. Hře se opravdu nedá nic vytknout jediné, co mě zklamalo je absence úprav motorových miláčků, co ale není, může být. Autoři hry totiž do menu vtěsnali konzoly pro stahování různých přídavků do hry. Prozatím jsou jediným přídavkem ony motorky, ale to se má již brzy změnit. Nezbývá mi tedy nic jiného, než vám hru vřele doporučit dle mého názoru je totiž nově nastupující závodní simulátor.
Zdroj: Recenzeher.eu

Až se budete řítit ulicemi Paradise City, uslyšíte mimo jiné Guns N’ Roses, Depeche Mode nebo Faith No More!

Dnes se konečně objevil seznam písniček do nového závodního titulu od EA – Burnout Paradise. Hlavním hitem bude rockový odvaz od Guns N’ Roses, který se jmenuje Paradise. Ale čeká vás i spousta další muziky, která bude skvěle doplňovat hořící auta, kaskadérské kousky a šokující havárie. Celý seznam vidíte zde:

Přinášíme vám výběr z recenzí na tuhle hru, která se stane skutečným hitem!

Na úvod jen poznámka, že snad žádná recenze na Burnout Paradise která dosud vyšla, neměla nižší hodnocení než 9/10. A to už něco znamená! Zde je menší výběr, abyste si udělali představu, jaká ta hra vlastně je. A nezapomeňte, už zítra je v obchodech!

„Dřív jste dostali jednu křižovatku v dopravní špici, jednu káru, několik multiplikátorů a všechno to museli proměnit v hromadu šrotu.“ píše o svobodě prostoru Lukáš Bašta na serveru hratelně.cz „Tentokrát takovou paseku můžete udělat naprosto kdekoliv. Stačí se rozjet, stisknout R1 a L1 a vaše plechovka se promění v kutálející vrak, který semele všechno, co mu přijde do cesty. Výnosné místečko, kde napácháte nejvíc neplechy, si však musíte najít sami.“

„ První dojem je hodně silný. Auta mají váhu, člověk v rukou cítí tu masu plechů, různých kovů a koženého polstrování, cítí, jak vůz sedí na silnici a drahé pneumatiky se odírají o asfalt.“ popisuje své první dojmy Petr Poláček z hrej.cz „Užívali jsme si této senzace tak dlouho, až nám došlo, že ne auta samotná, ani totální změna konceptu a už vůbec ne bezešvý multiplayer, ale právě nový model řízení je hlavním kořenem celé hry, alfa samcem, který vede smečku a řídí její život. Všechno skvělé i špatné v Burnout Paradise se váže na pocit, který má hráč, když sedí za volantem. Důkazy? Když se rozjedete po ulicích Paradise City, a je úplně jedno, že to je v pořádném vraku, prostoupí vás slastný pocit – tak se cítí člověk, který svůj život nepřožívá, ale skutečně žije.“

O tom, co všechno se dá ve hře dělat, píše Michael Mlynář na bonuswebu:

„Je naprosto vynikající, že nám zde tvůrci připravili dostatek různých aktivit, takže se jízda mimo závody rozhodně neomezuje pouze na dojetí k dalšímu závodu. Mimochodem, jak již asi dávno víte, závody jsou rozmístěny na křižovatkách, takže stačí dojet k semaforům, stisknout požadovanou dvojici postranních tlačítek a během okamžiku už si to hasíte pro další slavné vítězství, případně tedy do šrotu. Každopádně ale počítejte s tím, že k vyhlédnutému závodu mnohdy ani nedojedete. Je zde totiž taková spousta postranních aktivit, že mnohdy ani nebudete vědět, co dělat dřív. Ve výsledku tak máte stále co na práci a to až do relativně dost pozdních fází hry. Po městě je totiž rozmístěno velké množství žlutých bariér a billboardů (v případě bariér jsou to rovné čtyři stovky) a v ideálním případě byste je měli všechny zbourat. Takže si tak piánko jedete a najednou uvidíte bariéru…“

Něco o on-line hraní Burnout Paradise z xboxwebu:

„Po připojení soupeře jsem s velkým očekáváním sledoval jeho vůz, jak si začne poskakovat a létat vzduchem. Nic takového se nestalo. Hra běží úplně v pohodě a net code zatím vypadá na jedničku. Multiplayer je podobně jako offline doslova našlapaný úkoly a některé prostě bez soupeře nemůžete udělat. V podstatě se dá říct, že dost úkolů lze splnit pouze v kooperaci… Pro představu vezmu včerejší plnění obtížného úkolu a to skoku ze skály, kdy se vaše auto muselo roztočit jako vrták a asi po deseti vteřinách letu (děsná výška) jste museli dopadnout na všechna čtyři kola, hlavně ne na střechu. Hlavním úkolem bylo splnit deset otáček ve vzduchu. Nebylo nic lepšího než se postavit autem na místo dopadu a sledovat let soupeře )), to je prostě eufórie! V podobném duchu jsou celé online závody. Jakmile najdete kamaráda, už pro vás bude jedině online.“

Mapa míst k rozbití

Mapa Billboardů

Mapa míst k super skokům

Místa na mapě

Nečekané a zároveň velmi zajímavé oznámení pro všechny fanoušky PC.

Mimořádně úspěšný titul Burnout Paradise, který na jaře rozpaloval hráče na Playstation 3 a Xbox 360 se dočká své verze pro PC!

V případě Burnout Paradise půjde o vůbec první titul ze série Burnout na PC. Jeho hlavními rysy budou rozšířený multiplayer, vylepšené online funkce a vlastnosti a obsah vytvářený hráčskou komunitou.